Petr Kopl v Městské knihovně Jihlava: Tipy a triky nejen pro komiksové umělce

Městská knihovna Jihlava se na jeden večer proměnila v malou laboratoř lidského vnímání. Hostem byl ilustrátor, grafik a komiksový autor Petr Kopl, který má na svém kontě desítky komiksových titulů a také ilustrací knih. Přednáška s názvem Podvědomé vnímání umění ale zdaleka nebyla jen o kreslení postav, bublin a výrazných citoslovcích. Stala se poutavou výpravou do světa lidského myšlení – do toho, jak obrazy čteme, chápeme a interpretujeme, často dříve, než si to vůbec uvědomíme.

Petr Kopl se setkal s fanouškem a nadšeným mladým kreslířem.

Setkání s autorem: komiksy, skicáky a přímý kontakt

Ještě před oficiálním začátkem se kolem autora shromáždila skupinka fanoušků. Někteří přinesli vlastní komiksy, skicáky a rozepsané nápady a všichni využili možnost nechat si poradit. Petr Kopl ochotně listoval, komentoval a doporučoval další směr. Takový přímý kontakt s publikem je dnes spíše výjimkou, a o to víc potěšil – zvlášť když šlo o zájemce, kteří už se pohybují na úrovni pomyslných komiksových učedníků.

V sále se mezitím sešlo velmi pestré publikum. Dorazily děti s rodiči, teenageři, dospělí, zapálení fanoušci komiksu i senioři. Už samotné složení návštěvníků naznačovalo, že komiks a vizuální vyprávění dávno nepatří jen úzkému okruhu zasvěcených.

Petr Kopl v jihlavské knihovně, pohled do publika.

Kde končí obraz a začíná umění?

Petr Kopl se ve své zábavné a interaktivní přednášce dotýkal zdánlivě základních, ale ve skutečnosti velmi složitých otázek: co je to umění, co je obraz a kde leží hranice kýče. Ve výkladu přirozeně propojoval filozofii umění, psychologii, biologii, evoluci i teorii komunikace. Posluchači tak nebyli zahlceni suchou teorií, ale nenápadně vtahováni do přemýšlení o tom, proč na nás některé obrazy působí silněji než jiné.

Jedním z témat byl i samotný komiks. Zdá se, že každý ví, co to komiks je – dokud se ho nepokusí přesně popsat. Obrázky, text, bubliny, panely, sekvence, vyprávění, pohyb. Autor připravil krátký test, při němž publikum rozhodovalo, zda lze promítané obrazy považovat za komiks, nebo ne. Ukázalo se, že hranice nejsou zdaleka tak jasné, jak bychom čekali, a plný počet správných odpovědí získal jen málokdo.

Juxtapozice a síla spojení obrazů

Zvláštní prostor dostala také juxtapozice, tedy kladení obrazů vedle sebe tak, aby jejich spojení vytvářelo nový význam. Právě v komiksu tento princip funguje obzvlášť silně. Na příkladech ze své vlastní tvorby autor ukázal, jak může jednoduché spojení obrazu a kontextu vyvolat humor, překvapení nebo náhlé pochopení. Publikum se bavilo, ale zároveň si uvědomovalo, jak snadno se necháme vizuální zkratkou vést – a to nejen ve světě komiksu.

Petr Kopl a juxtapozice.

Když obraz mluví jinak: Louvre, dýmka i kreslení poslepu

V této souvislosti zazněl i Koplův příběh z Louvru z doby pandemie. Prázdná místnost s Monou Lisou umožnila autorovi zastavit se, odstoupit od ikonického obrazu – a dokonce se k němu otočit zády. Teprve tehdy si mohl všimnout opravdu monumentálního díla Svatba v Káni galilejské od Paola Veronese, které běžně zůstává skryto Giacondou zaslepeným divákům. Tento kontrast se stal podnětem k zamyšlení nad tím, jak ikonizace několika málo děl ovlivňuje naše vnímání umění jako celku, a kolik pozornosti tím pádem uniká jinam.

Nechyběla ani slavná Magrittova dýmka s nápisem Toto není dýmka. Co na obraze vlastně vidíme? Skutečný předmět, jeho znázornění, symbol, nebo jen barvy na plátně? Ukázka názorně demonstrovala rozdíl mezi realitou a její reprezentací a připomněla, jak často máme tendenci tyto roviny automaticky zaměňovat.

Na tento princip navázalo krátké praktické cvičení. Účastníci měli poslepu nakreslit libovolný uzavřený tvar, otevřít oči a následně zrakem obdarovat i svůj abstraktní výtvor. Výsledný „blob“ pak působil, jako by ožil. Jednoduchý, ale velmi přesvědčivý důkaz toho, jak silně náš mozek touží hledat význam a tváře i v abstraktních tvarech.

Magrittova dýmka.

Obrazy čteme hlavou i srdcem

Teprve na úplný závěr nám jedna z přítomných posluchaček správně odpověděla na otázku, která během večera zazněla už několikrát: co je to vlastně ona slavná dýmka, právě ta, kterou vidíme, tady a teď? Odpověď si ale nechám pro sebe. Možná právě jako malou pozvánku pro všechny, kteří příště přijdou osobně.

Přednáška byla inspirativní, hravá a místy i lehce zneklidňující v tom nejlepším smyslu slova. Ukázala, že obrazy nečteme jen očima, ale celým souborem zkušeností, instinktů a naučených zkratek. Připomněla nám, že základy vizuálního vyjadřování má v sobě vlastně každý z nás. Stačí tužka, papír a chuť si hrát. Možná i proto si posluchači z knihovny neodnášeli jen nové myšlenky, ale i nenápadné nutkání si doma něco nakreslit – jen tak, pro radost.

Autorka článku: Lenka Marianna Kremličková
Studentka Informačních studií a knihovnictví FF UK, stážistka v Městské knihovně Jihlava a kreslířka

---

Celé setkání bylo součástí projektu MAP IV ORP Jihlava, Místní akční plán rozvoje vzdělávání, jehož cílem je podporovat vzdělávání a kreativní rozvoj dětí i dospělých v regionu.

 

 

 

SLEDUJTE NÁS, AŤ VÁM NIC NEUTEČE