Počátky české knihovny v Jihlavě

Ve dvacátých letech 20. století bylo Jihlava stále převážně německým městem. Pro německé obyvatele zde od roku 1885 fungovala německá lidová knihovna. V souladu s knihovním zákonem začala roku 1921 působit také česká knihovna. Knihovní rada dosáhla toho, že knihovna Spolku pro zakládání knihoven, která do té doby sloužila českému obyvatelstvu, byla přestěhována z Besedního domu do Divadelní ulice (tehdy Kapucínské) a stala se českou veřejnou knihovnou.

Stanislav Rambousek

Nástup Stanislava Rambouska

V konkurzu na místo knihovníka zvítězil Stanislav Rambousek, čerstvý absolvent filologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a jeden z prvních absolventů Státní knihovnické školy v Praze. Knihovnu začal budovat téměř od základů — sbírky uspořádal, zkatalogizoval a připravil k půjčování.
Knihovna se však potýkala s nedostatkem financí, a tak se její fond rozrůstal především díky darům. V roce 1922 musela být dočasně uzavřena kvůli dokončení katalogizace a nákupu nových knih. Nabízela tehdy 5 700 svazků. Významným milníkem bylo otevření veřejné čítárny v roce 1924.

Odborná a mezinárodní činnost

Rambousek se vedle každodenní knihovnické práce věnoval také teoretickým a organizačním otázkám oboru. Podnikal osvětové cesty do zahraničí a v roce 1929 zastupoval Československo na kongresu v Cambridgi. Ve své profesi se inspiroval zásadami brněnského knihovníka Jiřího Mahena.

Spolková práce a organizace knihoven

Nespokojenost lidových knihovníků s vedením Spolku československých knihovníků vedla v roce 1926 k iniciativě založit samostatné sdružení zaměřené na rozvoj malých obecních knihoven. Roku 1927 vznikl Spolek veřejných obecních knihovníků. Předsedou se stal Jiří Mahen a jednatelem Stanislav Rambousek.
Spolek pořádal kurzy, sjezdy a systematicky usiloval o zlepšení postavení obecních knihoven — Rambouskovy organizační schopnosti zde sehrály významnou roli. Mahen a Rambousek stáli v jeho čele až do roku 1935, kdy byly knihovnické spolky sjednoceny v Ústředním spolku československých knihovníků; Rambousek poté působil i v jeho výboru.

Kulturní a osvětová činnost v Jihlavě

Rambouskův záběr přesahoval samotné knihovnictví. Zakládal a organizoval četné osvětové instituce a stal se přirozeným centrem českého kulturního života v Jihlavě.
Organizoval přednáškové cykly, akce pro mládež i jazykové kurzy. Působil jako režisér a dramaturg ochotnického spolku Klicpera. Jako člen divadelní komise městské rady zajišťoval hostování českých divadel, včetně předních umělců z Prahy a Brna, a podporoval také loutkové divadlo pro děti.

Publikační a redakční práce

Od studentských let psal povídky a později publikoval odborné knihovnické texty, kulturní zprávy a recenze. Redigoval časopis Českomoravská Vysočina a často veřejně přednášel. Velký význam má jeho korespondence s Jiřím Mahenem a Antonínem Skálou, která reflektuje klíčové otázky českého knihovnictví.
Jako jednatel Městského sboru osvětového redigoval rovněž časopis Zprávy Městského sboru osvětového v Jihlavě, kde pravidelně vycházely informace o činnosti knihovny a seznamy nových knih.

Odkaz a význam osobnosti

Předčasná smrt Stanislava Rambouska v roce 1937 ukončila jeho širokou knihovnickou, kulturní a osvětovou práci. Po přijetí knihovního zákona v roce 1919 se podílel na řešení specifických problémů českého knihovnictví a formování moderních knihovnických služeb. Inspiroval se domácími i zahraničními vzory a díky své práci si získal výrazný respekt.
Patří k nejvýznamnějším osobnostem českého knihovnictví první poloviny 20. století.